Historie hackingu: Anonymní, ale přitom silní a mocní

Skupina Anonymous je často prezentována jako „hackerská“, i když sama sebe prezentuje více jako „hacktivistickou“ (kde hacking není cílem, ale prostředkem k jiným cílům).

Sdílet

Její příběh se sice nepíše kdovíjak dlouho (založena byla před osmi lety), ale své místo v historii internetových útoků si již nyní nesmazatelně zasloužila. A prý ještě neřekla poslední slovo, neboť na 5. listopadu letošního roku slíbila „sestřelení Facebooku“.

Původní poslání Anonymous

Skupina byla založena s cílem organizovat akce občanské neposlušnosti a koordinace rozlišných aktivit po internetu. Původně šlo především o aktivity v oblasti zábavy a zejména pak počítačového pirátství, od roku 2008 se ovšem Anonymous čím dál více angažují na poli politickém nebo v oblasti zviditelňování společensky citlivých témat.

Příkladem budiž velká podpora íránských demonstrací v roce 2008, úzká spolupráce s Wikileaks nebo aktuální pomoc arabským revolucím.

Než se ale skupina do této fáze dostala, musela urazit dlouhou cestu, na jejímž počátku byla snaha vytvořit „anarchistický, digitalizovaný a globální mozek“. Tedy komunitu, která nebude závislá na nějakém konkrétním vedení a nebude i jinak uchopitelná.

Anonymous přitom na rozdíl od jiných podobných dokáže přenášet akce z virtuálního do reálného světa. Příkladem budiž případ ze zábavního parku v americké Alabamě, kde zaměstnanci nepustili dvouleté dítě s virem HIV do bazénu.

Aktivisté to cítili jako velkou křivdu a obratem ruky zorganizovali protest, kdy v jednotném šedivém obleku a masce černošského obličeje zablokovali vstup do bazénu s tím, že je „infikován nemocí AIDS“.

Kdo za nimi stojí

Akce Anonymous jsou vedené jedinci, kteří na ně nálepku organizace přidají. Je to trochu alibistické, protože to umožňuje skupině se od jakýchkoliv aktivit (v případě potřeby) distancovat.

Cílem ale je, aby všechny činnosti vypadaly jako z dílny jedné jediné osoby jmenující se Anonymous. Skupina nemá žádného vůdce, vše je založeno na kolektivních aktivitách nebo iniciativě jednotlivců.

Jakmile je identita kteréhokoliv člena skupiny prozrazena, je z ní automaticky vyřazen. Jde o jakýsi „sebečisticí“ mechanizmus, který brání komukoliv stát se hlavou nebo mluvčím skupiny.

Ostatně kdykoliv policie dopadla kteréhokoliv člena Anonymous, skupina se od něj okamžitě distancovala. I to je součást udržení anonymity i ochrany jednotlivých členů (pro které pochopitelně není účast na akcích skupiny polehčující okolností).

Anonymous dokázali překročit stín tuctové internetové komunity v roce 2008, kdy rozšířili svůj záběr do oblasti politiky a lidských práv. Dočkali se tak široké mediální pozornosti, což přitáhlo další příznivce a aktivisty, a tak počet akcí rostl.

To poutalo další pozornost, což opět přitáhlo další aktivity – a tak dále. Ve stejném roce při akcích proti scientologické církvi (kterou sami Anonymous označují za sektu) se poprvé příznivci skupiny objevili na veřejnosti v masce Guye Fawkese z filmu „V jako Vendeta“.

Pro připomenutí: Fawkes byl katolík, který se 5. listopadu 1 605 pokusil vyhodit do povětří protestantský anglický parlament. Jeho maska z filmu se stala symbolem Anonymous.

Ovšem Anonymous nejsou jen parta občanských aktivistů, pomocníků slabších nebo nadšenců pro společnou dobrou věc: mnoho členů skupiny ji zneužívá jako pláštík pro provádění trestné činnosti v podobě různých internetových podvodů nebo obchodování s přihlašovacími či osobními údaji.

Skupina se od těchto aktivit nikdy jakkoliv nedistancovala – učiní tak (v souladu se svou politikou) vždy až v okamžiku, kdy je nějaký útočník zadržen policií.

Takto například španělská policie letos v červnu zatkla tři podezřelé z útoku na službu PlayStation Network (na serverech firmy Sony se po útoku objevila některá z hesel Anonymous). Ač se Anonymous od zadržených osob distancovali, vzápětí na to jako „odvetu“ provedli DDoS útok proti serverům španělské policie (k němuž se oficiálně přihlásili).

Způsoby boje

Právě DDoS je jejich typickou zbraní, a tuto formu protestu považují za stejně legitimní jako demonstraci na ulici, blokování silnic nebo pasivní sezení před vchodem do budovy.

Mezi další aktivity se značkou „Anonymous“ patří v poslední době útoky na španělské banky BBVA či Bankia nebo na italskou energetickou skupinu Enel SpA.

Zde byly provedeny souběžně jak protestní akce „občanské neposlušnosti“, tak i odcizení citlivých dat (která se následně objevila na černém trhu).

Pravdou každopádně je, že ať je motivace Anonymous jakákoliv, jde o extrémně silnou skupinu – podle CNN jednu ze tří nejsilnějších svého druhu na internetu. A má sílu na to, aby provedla útok větší, než jakého je schopna většina států nebo oficiálních agentur – kdyby se Anonymous k něčemu podobnému odhodlali.

Jsou proto tradičními bezpečnostními strukturami považováni za riziko. Například NATO považuje Anonymous za hrozbu vojenské aliance: „Jsou dokonce schopní zničit národní administrativní strukturu.“

Jak jsme již zmínili výše, nejoblíbenějším typem útoků skupiny jsou DoS/DDoS. Není však jediným používaným: k dalším oblíbeným patří defacementy (tedy změny vzhledu webových stránek; tato „prehistorická“ metoda byla hojně používána v letošním roce v souvislosti s událostmi v Tunisku, Egyptě, Libyi nebo Sýrii) či odcizování citlivých dokumentů.

Anonymous tak třeba v březnu 2011 zveřejnili interní e-maily z Bank of America, které podle skupiny dokazují „korupci a podvody“ v této finanční instituci.

autor Tomáš Přibyl

Vyšlo v SecurityWorld 3/2011
Časopis lze koupit se slevou 20 %

Další články z rubriky

Související články

Tagy

Anonymous · atak · DDoS · hacking · hactivismus · politika · internet

pridat Linkuj | Jagg | Delicious | Facebook | vybrali.sme.sk

Security World